Obývací pokoj s nosným sloupem nebo zdí uprostřed místnosti působí na první pohled jako neřešitelný problém. Nejde přitom o nic vzácného — v panelových bytech, starších činžovních domech i novostavbách se nosné konstrukce objevují v místech, kde by je nikdo nečekal. Majitelé často zvažují bourání, jenže statiku měnit nelze. Zbývá jediná rozumná cesta: přijmout prvek jako součást dispozice a pracovat s ním tak, aby přestal být na obtíž a začal plnit funkci.

Prvním krokem je přesné zaměření. Zjistěte půdorysné rozměry sloupu či zdi, jejich vzdálenost od obvodových stěn a od oken. Teprve pak lze rozhodnout, zda prvek rozdělí pokoj na dvě zóny, nebo zda se stane středem kompozice. Pokud jde o sloup nebo nosnou zeď uprostřed obytného prostoru, vyplatí se nejdřív prostudovat možnosti, které připouští konstrukční řešení budovy — někdy lze prvek obložit, jindy obestavět nábytkem, aniž by došlo k zásahu do nosné funkce.

Užitečným trikem je vizuální sjednocení. Sloup obložený stejným materiálem jako podlaha nebo stěna zmizí z očí, aniž by zmizel fyzicky. Zeď vedená středem místnosti se dá proměnit v nízkou knihovnu, oboustranný regál nebo předěl s průhledem. Důležité je nemaskovat prvek chaoticky — nesourodé obklady a zbytečné dekorace naopak upozorní na to, co se snažíte skrýt. Světlé odstíny, svislé linie a dostatek denního světla působí proti dojmu stísněnosti.

Dispozice se pak dá postavit kolem prvku, ne proti němu. Posezení situujte tak, aby sloup tvořil přirozený bod, o který se opírá uspořádání křesel a konferenčního stolku. Jídelní část umístěte na opačnou stranu a vzniknou dvě funkční zóny v jednom pokoji. Nosná konstrukce tím získá smysl, který jí původně dávala statika, a vy získáte prostor, jenž je členitý, ale čitelný.