Otevřený prostor spojuje vaření, stolování a odpočinek do jednoho celku. Pokud každá zóna dostane jinou barevnost, vznikne vizuální chaos, který se snažíte zamaskovat nábytkem. Řešením je jedna paleta, která drží tři až čtyři odstíny napříč celým půdorysem. Nejde o to natřít vše stejnou barvou. Jde o to zvolit základ, akcent a neutrál, které se opakují v různých poměrech podle funkce místa.

Začněte světlým základem na velkých plochách. Stěny, podlaha a strop nesou tón, který se odráží do hloubky prostoru. Do kuchyně dejte základ ve vyšším lesku, do obývacího pokoje v matu. Akcentní barvu držte na dvou až třech prvcích v každé zóně. Může to být barva skříněk, potahu židle nebo polštáře. Neutrál pak sjednotí přechody mezi zónami, například na kuchyňské lince, parapetu nebo konferenčním stolku. Pokud si nejste jistí, jak paletu rozvrhnout, inspirujte se osvědčeným postupem pro barevné sjednocení otevřeného prostoru, který řeší právě přechod mezi kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem.

Materiály hrají stejně důležitou roli jako odstíny. Dřevo, kámen a textil vnášejí do palety přirozené variace, aniž by ji rozbily. Kuchyňská deska v tmavém kameni může klidně sousedit se světlým dubovým stolem, pokud mezi nimi stojí židle v akcentní barvě. V obývacím pokoji pak stačí zopakovat stejný akcent na dece nebo na rámu obrazu. Oko čtenáře si samo pospojuje opakující se odstíny a prostor působí kompaktně.

Nakonec počítejte se světlem. Přirozené světlo mění teplotu barev během dne. Vzorové vzorky proto porovnávejte ráno, v poledne i večer při umělém osvětlení. Barva, která vypadá v kuchyni teplá, může být v obývacím pokoji studená. Zvolte paletu, která drží pohromadě za všech podmínek, a doplňky měňte podle ročního období. Tím zůstane otevřený prostor jednotný a zároveň živý.