Otevřený prostor spojující kuchyni a jídelnu působí vzdušně, ale často postrádá jasnou hranici mezi vařením a stolováním. Pokud nechcete bourat nosné konstrukce ani stavět nové příčky, existuje řada řešení, jak obě zóny oddělit. Nejde přitom jen o estetiku – vizuální předěl usnadňuje orientaci v místnosti, skrývá pracovní nepořádek a zároveň zachovává výhody velkorysého půdorysu. Klíčem je pracovat s výškou, materiálem a světlem, ne s těžkými zdmi.

Nejjednodušším prvkem je změna podlahy. Kuchyňská část snese dlažbu nebo odolnou vinylovou krytinu, jídelna zase teplé dřevo či koberec. Přechodová lišta v místě bývalé pomyslné hranice stačí k tomu, aby oko i nohy vnímaly dvě samostatné zóny. Podobně funguje i stropní podhled, barva stěn nebo jiný odstín omítky. Pokud řešíte složitější dispozici a nevíte, jak si poradit s nosnými prvky, inspirujte se radami na webu zelena-akademie.cz, kde najdete praktické postupy pro práci se sloupy a nosnými zdmi uprostřed místnosti.

Výrazný efekt mají i výškové rozdíly. Jídelní stůl lze posadit na nízký stupínek nebo naopak kuchyňskou linku umístit na vyvýšenou plošinu. Barový pult přes celou šířku prostoru pak funguje jako přirozená bariéra – z jedné strany se připravuje jídlo, z druhé se podává. Skvěle poslouží i otevřený regál nebo knihovna bez zadní desky, které prostor opticky neuzavřou, ale jasně oddělí. Závěsná textilie na kolejnici je pak nejlevnější variantou pro ty, kdo chtějí předěl kdykoli odstranit.

Nakonec myslete na světlo. Kuchyň potřebuje chladnější a směrové osvětlení, jídelna naopak teplé a tlumené. Dvě samostatná světelná tělesa s vlastními vypínači vytvoří hranici i ve chvíli, kdy je prostor jinak zcela propojený. Kombinací těchto jednoduchých triků dosáhnete čitelného rozdělení bez jediného bouraného metru zdiva.